Anotace: jednoho takového jsem kdysi znala a nedávno znova potkala...
Ztratil ses někde v bezvětří,
křídla jsou zbytečná,
pár drobných chtěl si ušetřit,
je to Tvá konečná?
V lítosti balíš duši svou,
viníš se ze všech bouří,
odmítáš pomoc bezděčnou,
schválně si šlapeš v louži.
Své chyby svádíš na osud,
nejraděj chodíš po dně,
snad ani nevíš, co je stud,
schováváš všechny drobné.
V korunách měříš duši svou,
svíčky jsou drahé zboží,
zbytečně kouřem zamažou,
a smrdí Ti, když hoří.
Divíš se, proč jsi pořád sám,
proč nikdo s Tebou nespí?
Máš srdce velké jako chrám,
však uvnitř žádné hvězdy.
Mám lehce smíšený pocit... citlivé a trošku emoční dílko, leč dobře napsané, podané, vyjádřené... tak upřímné, malučko rázné, ale takové... jaké asik má být, reálné.
09.06.2009 14:28:00 | NikitaNikaT.
Supr báseň s moudrem k zamyšlení, krásně vystupňovaná k závěru. Snad jen trochu ruší v druhé a třetí sloce dvakrát použité slovo "nejraděj". Drobnost, jinak ST *
07.06.2009 14:48:00 | Zasr. romantik
Fuj, to jsem si oddych, jestli tam nabude zas moje jméno a protože tam nebylo, patří ti odměna, díky ST
07.06.2009 12:53:00 | Kars
Máš srdce velké jako chrám,
však uvnitř žádné hvězdy.
krásný závěr
07.06.2009 12:01:00 | Andělskými perutěmi chráněna