Brýle...

Přes malá sklíčka - sleduji svět,
chtěl bych se dívat - tisíce let,
na krásné ženy, jenž vůkol plují,
proto si chráním - zrak v tmavé sluji.

Ty ladné křivky - berou mi dech,
protančí kolem a nemají spěch.
Jsou jako kapky - při ranní rose,
když víly tančí - ulicí bosé.

Se silou slunce - každá se svléká,
jak protéká městem - modelek řeka,
a parfémy jejich - co mísí se v kotli,
jsou na hrotech šípů, jenž srdce nám protly.

Na různý odstín - šatů a kůže,
lákají rybky - své budoucí muže,
aby s ním prožily - svůj život jediný,
ať hodí kamenem, ta která bez viny...