Jen černé skříňky - možná ví,
kde duše lidské - sladce spí,
v té hloubce kdesi - na dně moře,
kde slyšet není - pláč a hoře.
Tam ukryté jsou slzy moje,
tam leží sny a přání tvoje,
a vlny, které k břehu letí,
pláčou hlasem - mrtvých dětí.
Už nespatří svých blízkých tváře,
jen smutné datum kalendáře,
je pozdě - na tvé pokání,
všech matek (živých) marné volání...