Zašlé vzpomínky

Anotace: To jediné zbývá

Vzpomínky zašlé na společné chvíle
my pili jsme však mnohdy v cizí společnosti
mě zdálo se že podobna jste víle
jen řeči sudiček mi byly k zlosti.

Doufal jsem ve vás jako blázen
nevím co mě to napadlo
snad myslí soudnou jsem byl zrazen
a nepohlédl v zrcadlo.

Mně zdálo se že z divného jste kraje
v němž není bezpečí ni útěchy
kde shnilé ovoce na stromech smutku zraje
a vítr hvízdá svoje výsměchy.

Však přesto v duchu nazýval jsem
vás svojí vílou někdy princeznou
já opájel se bláznivým svým snem
ten krasohled mi nikdy nevezmou.

Však rozbil se a zbyly jenom střepy
obrazy krásné těžko dostat z nich
ach proč jsme někdy jako blázni slepí
z života chceme vyčíst to co z knih.

Nešťastni možná šťastni ze svých lásek
neschopni zříct se tužeb nesoudných
ač křičet chceme nevyjde z nás hlásek
to zbývá ze všech lásek nešťastných.