Anotace: Věnováno mojí sestře která mi připomíná padlého anděla ,který nechce vzlétnout.
Sbírka: Naděje
Vzpomínáš na tu dobu,
kdy jsi volně létal.
Kdy ti nic nebránilo,
ve tvém úsudku.
Ta doba je pryč,
pomalu přichází
do tvého svědomí,
nepokořena tvým já.
Je chladná jako led,
ale tak nečistá,
že skrz něj nevidíš
ani kdybys chtěl.
A ty ani nechceš ,
nechceš vidět ten pád.
Nechceš roztáhnout křídla ,
abys znovu vzlétnul.
Dívám se ti do očí,
nikdo není bez viny,
ani ty.
Tak roztáhneš křídla a budeš létat?
Padlý anděli,prosím nepadej z nebe.Neplakej,buď tím,jenž rozsévá světlo a krásnou hlubokou naději na něco v životě moc pěkného.Anděli,děkuji za ciltivé malé srdce tvého blikajícího nitra.Ilona
04.07.2009 14:11:00 | poetická ilona
jak se vám líbí moje myšlenky hozené na papír? Zajímá mě váš názor:)))
12.06.2009 17:29:00 | padlý anděl
Taky tě vítám na Literu,modrá je dobrá
a anděl z modrého nebe padá...
Přeji štěstí a dobré lety a verše.
12.06.2009 13:56:00 | Květka Š.