Č. 200044

Anotace: taková trochu podle filmu The Doors...

Sbírka: Kolenové běsy

poezie je aktem pláče
je to neprotrhnutá noc
mluví sama o sobě

moje dvě paže
obemykají břicho
tvé břicho
které jsem si seslal
v budoucnosti
i s tvou plačící grimasou
ve fialovém tričku
v doupěti Andyho Warhola

skoro nedýchám už
ke cti nejvyššího jména
se obnažuji
neprocitnutý