Lásečko

Lasečko

trýznivě
vypisuješ mi
drobná souvětí
vlastního osudu
do šlehačkové výplně
mých snů

opět

chronicky

každým okamžikem vzdálenější
smutněji vyrytá
do mušelínového
obalu pozáplatované duše

je mi tak prázdno
za barokním stínem
mého těla
když vidím
naplněnost
v očích
těch vyvolených

sobecky zasmušilá
radostně přející
zalklá bolestí
k nevysvětlení

tvá objetí
nenahradí nic
ani ta největší
rozkoš
ani ta nejkrásnější
svádivá slova
toho nejskvělejšího muže

bolíš
nepřiznaně
hlouběji
ale nezastřeně
každou přibývající vteřinou
tvé nepřítomnosti
prohlubující se
rozpolceností
rozumových vysvětlení

Je mi úzko
holčičko moje

hořce

až příliš