zdi a dráty

Zdi / krev holčičky po nich stéká/
Dráty /ostrost se do nich vplétá/
Památník bolesti – krvavé léta

Vidíš ptáky v záři slunce
svoboda na dosah – natáhni ruce!
Výkřiky bezmocných
Vzpomínky ostatních
A každý nádech je prosycen utrpením
Minulost zašlapaná tisíckami lidí
Věčnost tam klečí mezi nimi
Chce vstát a říct „stačí“
Chce vstát a neumírat
v sevření rukou zla

Je tma

Mne trápí pocit viny
/ i tvá vina, nevina/
Zabili jsme židy
Nechali je umírat
V plynu
Jako Krista na kříži

Ubili jsme lidskost
Nás bolest netíží
Jsou to jenom čísla vrytá
Do paměti…
No oni tak žili!¨

Je tma
A já se bojím
Že necítíš úzkost
Že bolest zmyl čas.
/neměl by…
Člověk je perla
A perly vždy schází/

Je tma.
Neptám se.
Nehledám.
Jsem jenom ozvěna
(místa kde vydechl jsi)
...................

Arbeit macht frei