Tatííí

Tatííí

Anotace: konstelace jsou obvykle hodně emoční ... ale v té, co jsem stála v neděli ... to byla zatím snad největší síla, a taky pak veliký pocit úlevy

Když jsem tam v bolesti,
tak známé a přec i cizí,
chtě-i-nechtě mohla prožívat
(i s vděčnosti, že jsi mě právě
v této roli do konstelace vybrala)
a slyšela jsem samu sebe
tak zoufale naříkat
"Tati, potřebuji Tě! Tááátííí! Oci! Ocko! Ooociii!
Prosím. Prosíííím! Ocko prosím!"

Taky slyšela jsem samu sebe
se v duchu boha ptát:
"Jak si to mohl dopustit!? Jak?"
A hned jsem si musela
odpověď sama sobě dát,
"To ne Bůh, to My lidi,
děláme omyly a chyby,
by jsme se skrze bolest naučili,
co znamená mít doopravdy rád,
jak procítit vděčnost,
i jaký máme po lásce
i odpuštění hlad."
Autor Romana Šamanka Ladyloba, 23.06.2009
Přečteno 344x
Tipy 36
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Paulín, Sleepwalker, Stoneman, Meriel, Bíša, spare, sophia92, Mademoiselle Drea, Simísek, ...
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

zajímavé komenty, jen bych chtěla upozornit, že v té mnou prožité konstelaci tátu nikdo nestratil (ba dokonce i ten můj vlastný žije), však nezlobte se nemůžu Vám říkat další detaily ...

23.06.2009 21:59:00 | Romana Šamanka Ladyloba

rozumím:-(
ale z té ztráty porosteš

sama to už skoro deset roků vím
- tak mi věř.

23.06.2009 20:35:00 | spare

Ztráta bolí vždycky...

23.06.2009 17:48:00 | Mademoiselle Drea

Proč si vždycky všeho vážíme, až když to nemáme?

23.06.2009 16:54:00 | Simísek

...krásné...až mi to bere dech...

23.06.2009 13:26:00 | toužím.jít.dál

moudrá a krásná

23.06.2009 11:48:00 | Beepat

... porozumění našim vztahů k rodičům ... úžasná cesta k sobě samotnému ... tak to cítím poslední dobou sám ...

23.06.2009 09:21:00 | vapiti

no coment...ST

23.06.2009 06:55:00 | shakespeares

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí