Rozvod

A zahanbeně usedáš do kouta, ale i tam tě navštíví

Lehneš si do postele a i tam ti zní v uších

Ležíš ve vaně a pouštíš pořád více vody, ale i přes ten proud, to zní

Vezmeš do ruky knihu a přes slzy nevidíš a ten hlas.. křičí na tebe ta slova

Zvedneš se, narovnáš se a hrdě pohodíš hlavou
Usteleš postel
Vypustíš vodu
Zavřeš knihu

A už přede mnou nepláčeš

A já otevřu knihu a přes ty stránky vidím tvůj pláč
Napustím si vanu a potmě na tebe myslím

Sednu si do rohu a zavolám ti
A ty se rozpláčeš, úlevou, účastí


špendlík slyšíš na zem padat

a konec někdy znamená začátek
a konec někdy znamená konec
a konec někdy znamená prázdno

A venku prší

Už není ti líto
v koutě už nesedíš
peřina hřeje
ve vodě ses naučila plavat
kniha ti zní a voní

Vyhrála nad rozvodem, vyhrála nad tím pocitem, že je opuštěná, vyhrála...

A drží v ruce ceduli se slovem cíl

Objímám ji a pláču teď já.. zvládla to, zvládly jsme to a vím,
že cíl je i prvním krokem dál