Fata Postella

***

Jak blízko už je k spánku
Víčka těžknou
Nacvakat ještě aspoň stránku
(a další a další...)

Neplním zas dohody...

Peru se
s těžkopádným musem
Chtěla jsem
proběhnout tím vším
jen lehkým klusem
Však zadrhla se
v ozubené pasti času
Vzdálená zcela
Proudu Instinktivní Návaznosti
Zkostnatělá masa
vrzajících kostí...

...A zatím vedle....
Jen o malý kousek dál
za tou strází
Voňavá, roztoužená,zvící...
Celý den mi
před očima vyvstává
smyslná představa...
Jak vážu lano k sloupku
její hrázi...

Jaká je načechraná
hebká
měkká a voňavá..
A jak mi dopřává!

..Chladivě šeptá k
rozpáleným lícím...

...Už pojď....

Óóó...
Vklouznout ...
a zůstat navěky
v jejím lněném lůně
Jsem věrnou
oddanou trosečnicí...
Jež bez Ní za dne stůně...

A spočinout v ní
je lepší
nežli....
Ale ne.
Nač přirovnání..

Jsem Jí omámena zcela...

Už zas mne vábí
volá
moje paní

...La Postella