Utrácím čas
Utrácím čas
Kolébám únavu v trávě,
líně sem tam se obracím,
zvon odbíjí poledne právě,
čas lhostejně utrácím.
Kolem vše hemží se a hýbá,
voda teče, oblaka plují,
vánek stébla trav ohýbá,
čmeláci a včely květy opylují.
Nehybná, jak střed vesmíru,
propouštím myšlenku na svobodu:
o tom, že vše má ušito čas namíru
a vždy míří ke konečnému bodu.
Nedá se našetřit do prasátka,
nestálá, nejistá je to měna.
Klidně ho tedy jen tak utrácím
........................zkrátka,
kdo ví, jaká bude zítra jeho cena?
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Utrácej pouze v lásce a pokoře v poutech a náklonnosti pro druhé,jenž tebe nosívají v srdci...za každého počasí,za každého dne,či minuty toku okamžení.Miluj...hlavně miluj.Ilona
21.07.2009 21:47:00 | poetická ilona
Máš pravdu, jeho průtok prasátkem je neměnný a nezastavitelný. Našetřit jej lze, ale na jiném místě nám pak uteče či chybí.
08.07.2009 14:45:00 | Špáďa
Jojo, čas je zvláštní element, utíká a loudá se, řídě se zákonem schválnosti. Ale nesmíme se jím nechat ovládnout. :o)
30.06.2009 15:35:00 | divoska_jaja
