VĚŠTEC I. ČÁST

Anotace: ZA DESET LET....MOŽNÁ, KDO VÍ?...NIKDO

Je 1. července 2019
dnes si dávám siestu
venku svítí slunce
ptačí štěbetání
zazvoní mobil
skryté číslo
přijmu hovor:

"Prosím, Přidal"
z druhého konce
se ozve naléhavě:
"Jste ten,který dokáže poznat..."
Á, už je to tu zase,
tak kdo to bude další
"Ano" utnu brebentění
"To mě těší..vlastně,
jmenuju se Melisa, pohřešuju matku
a chtěla jsem..."
počkat, počkat...
"Melisa?"
"Ano, tak se jmenuju"
řekne skoro vyčítavě
skoro vidím její rozpačitou
tvář, když zavřu oči.
"Promiňte...můžu se zeptat,
vy asi nejste Češka,že?
Podle přízvuku to tipuju
na jižní Anglii, jste z Anglie?"
"Ano, to...jsem"
byla překvapená...
a zároveň ohromená
"Nejde to! Nemůžu..."
Chci ukončit hovor
bez prodlev
"Cože?"
ozve se hystericky
"Nemůžu vyhovět
Vaší prosbě, i když vím, že
je jistě naléhavá, ale
je to proti našim....
zavedeným pravidlům.
"Jakým pravidlům?"
má plačtivý hlas,
slzy na krajíčku.
Vysvětlím jí,
že jestliže není Češka
i v případě, že by se
nenacházela za hranicemi
své rodné země
ale v ČR, jakožto Věštec
nemohu vyhovět,
protože mám kontrakt
pouze s klienty,
kteří jsou v evidenci států světa
zapsáni s
českou příslušností
mám pod svou pravomocí tedy
Čechy...pokud bych toto ujednání
porušil, mohl bych se dostat
do sra...problémů
"...a to by jistě
nevrhalo dobré světlo
na naši Věšteckou komunitu"
řekl jsem omluvně Melise.
Dal jsem jí pár čísel na
zahraniční kolegy
z Anglie.
Chystal jsem se k
rozloučení....
"Říkali, že jste nejlepší"
znělo to hezky
nenechám se však zlákat
a potom se hrabat z průseru
byla mazaná
"Záleží v ČEM nejlepší"
odpověděl jsem otázkou
bez otazníku.
"Prý děláte svou práci
jako Migevani
víte, Migevani byl...."
zasmál jsem se
"Ano, já vím, kdo
byl Migevani, začínal jsem u něj"
téměř jsem se vrátil
o dvacet let nazpět
"Víte co?"
"Ano?"
"Kde bydlíte?"
"Proč?"
"Co proč?
máte sympatický hlas"
zasmála se
"To byl komliment?"
"Neznám Vás, ale pomohu Vám"
"Změna názoru?"
"Změna...to je život,
pokud se jedná o názor,
mám dva důvody, proč
chci zjistit zda Vaše
matka je živá či..."
mlčel jsem
pět vteřin
"...mrtvá".
Tak to bohužel mezi
námi Věštci chodí
buď jsme úspěšní a je radost
nebo ne, a popřejeme
klientům úpřimnou soustrast
"Takže?" řeknu pevně
"Brno, Husova 5"
"OK"
zavěsím
a důvody?
nikdy jsem neriskoval
a risk je adrenalin
nikdy jsem nepomáhal žádné
Angličance s tak pěkným jménem
vlastně žádné
***
až doteď
a to je výzva

be continued....