Rusalek tajemství

Daleko, kdesi
za sedmero vinicemi
a sedmero lesy
mýtina se skví,
tam luna
vílí příběh vypráví ...

Dvě družky,
stranou tanečků a rejů půlnočních,
halené rosou, tváře kryté v závojích,
jediné tělo, jedna duše,
v dávném přátelství
jak sestra sestře rodné
odhalí skrytá tajemství ...

Sestřičko, pověz,
rosa proč tak chladí,
po tvářích stéká, do trávy se vpíjí?
Proč dlaň, co jednu chvíli hladí,
naději vzbudí, potom trpce zradí?
Proč svět náš náhle podobá se světu lidí?

Sestřičko nevím,
srdce proč tak zpívá.
Snad odpoví ti luna jasnozřivá.
Proč čarokrásnou tvář
a dlaně, které hladí, ve snech vídám
a lidský hlas
tak kouzelně mi zní ...

Sestřičko, slzy na tvé tváři zřím
a mé zas šťastný úsměv zdobí.
Proč láska jednou pálí,
jindy štěstím srdce halí?

Proč nemohu být s ním ...

Proč stále o něm sním ...

Jen luna odpoví ...