Neztrácejte naději

Anotace: (12.2.2008)

Máme sny a máme touhy,
realita je tak strašně krutá,
zůstanou vzpomínky pouhý,
naděje zůstane skrytá.

Nechci žít jak omezenec,
lidé neví kdo já jsem,
snad jsem pekla zplozenec,
možná skončím právě v něm.

Nehodím se do týhle doby,
k jejím lidem, do jejich světa,
před sebou vidím jen hroby,
konce světa jsme prví meta.

Občas mám moc zvláštní chtíč,
chci být slepý, žít zbytečně,
k dnešní době je to klíč,
nenesu to moc statečně.

Alkohol je mi bratrem,
chci uniknout z reality,
dosáhnu stavu kdy šťastěn jsem,
důvod je mi stále skrytý.

Všem lidem co věří v mír,
chtěl bych vzkázat věřte dál,
ve světě růžovejch čír,
začínáme bláznů bál.

Propadám se do propasti,
není z ní již návratu,
života nepoznám slasti,
lidstvo míří ke zkratu.

Proč jsou lidé agresivní?
Proč chtěj války, nechtěj žít?
Můžem se mít všichni rádi,
společně tu můžem být.

Nemůžeš vědět kdo já jsem,
nevím to totiž ani já,
skončím uprostřed bílejch stěn,
nebo mi ďábel plamen dá.

Sežehne vše v co ještě věřím,
neuniknu mu, to dobře vím,
nikomu už se pak nesvěřím,
nekonečná samota je osudem mým.

Když jsem sám, tak umírám,
když jsem s lidma, nestíhám,
nesuďte mě dle mých činů,
nedávejte mi hned vinu.

Vždyť chci jenom trochu žít,
proto se chovám jako blázen,
nechci žít podle pravidel a zákony ctít,
být slušný občan, který zná kázeň.

Zkuste aspoň trochu snít,
hlavu mít v oblacích,
musíte nad věcí být,
být svobodný není hřích.

Zjistil jsem, že ke štěstí stačí,
mít pár opravdových přátel,
se kterými vás realita neničí,
a s nimiž starosti nemáte.

Uvnitř mne je láska, touha,
světe dej mi ještě šanci,
nežli budu troska pouhá,
než tě vyzvu k tanci.

Deprese mnou dost často zmítaj,
vždy si řeknu: Mám pro co žít!
Moje nálady jak hladina moře kolísaj,
někdy mám chuť si život vzít.

Jsem uzavřený sám v sobě,
chci vám říct vše co cítím,
naučím se žít v téhle podobě,
nový plamen v sobě vznítím.

Mám sílu bojovat a chci ji využít,
chci vám dokázat, jak rád vás mám,
nechci navěky stranou být,
vždyť tolik fajn lidí znám!

Nikdy bych nevěřil tomu,
co poesií svou řeknu vám,
věřím, že ji mám psát komu,
že vám v ní kus sebe dám.

Není konec našim šťastným dnům,
věřte svým touhám, věřte svým snům.
Seberte svou hrdost, seberte čest,
teď ruku v ruce dosáhnem hvězd!

I když se nám život krátí, dobré časy se zas vrátí!