To se přece pozná...

To se přece pozná na víčku
že nespíš už ,a koukáš přes své řasy
znáš ve své mladosti,všechny krásy
zpíváš svojí písničku
duše i láska,jako dlouhé vlasy
hřeje se v ranním sluníčku
jako mladé ptáče
co teď letět nedokaže
když poznám,že se pláče
sny jsou jako stráže
má při slabem stisku
naději krásných obelisků
že vrátí se zas s krásným snem
zas za sluncem
že zapalí svou svíčku
ztiší vabničku....
že při ranním hledání
naděje křídla zlomí
vždyť nejsou k zatracení
vždyť žijí ve varování
to se přeci pozná na víčku
že zjeví se ti všední krásy
sfoukni svojí svíčku
a ustel mezi řasy