Až opět, nesměle,
rukou zvlhlou zaklepeš na dveře,
zlehounka se otevřou.
V oprýskaném zrcadle
sečteš své šediny,
své vrásky,
své podstaty podstat.
Aby ses k ránu mohla vrátit k sobě,
domů,
s povadlou papírovou růží
na klopě.........
Jsi ještě mlaďůčké vínečko,
takovej burčáček,
ještě nanastal tvůj čas,
však bouří tkůj kvas,
ty uzraješ
věřím
ti
03.11.2009 11:33:00 | Kars
...kde prstem setřeš pocele
a přeješ si, ať uvěře
Tvé srdce, že už nejsi hrou.
(a růže povadlé
oživí staré hodiny)
zapomeň na otázky
jak zas se z toho dostat.
24.09.2009 19:22:00 | šuměnka