Snílek

Snílek

V podvečerech se zbarvuje do šedorůžova,
aby ukázala svou něžnou melancholii,
obdivuje mě, stála by při mně, říká
a já jen tiše odpovídám, že tomu podléhám.

V noci se zbarvuje do ruda a má modré prsty,
schovává pod peřinou nevšední ostýchavost,
nerozumím ji, proč si vybrala mě, říkám
a ona jen tiše odpovídá, že smrt je slepá.

Ráno se probudí v bílé kůži a s červenou hrudí
chlad ji umravní na pár chvil a srdce bije,
aby rozproudilo ten nový pocit kamkoliv.
Jsem jen snílek, probouzím se také.