Hlas

Často sama sebe tiše se ptám,
co dělám špatně, co dál dělat mám?

Však beznadějné ticho okolím se rozhostí
a slunce ztrácí svůj žár,
moře vysychá,
zbývá jen myšlenek pár

vtom
v květech hledám vůni,
a krása uniká,
když ve vyschlé tůni
srdce naříká

a slza za slzou razí cesty,
když nenápadně putuji mezi městy,
městy z měst, tak vzdáleně blízkých
možná, že
namlouvám si příslib

v to,
co není tak, jak být by mělo,
i když stín z loutek by to tak chtěl
..možná
ano, možná..

kdyby jen směl
na chvíli umlčet svá ústa

tak

nebyla by krajina tak nesmírně pustá,
bez ničeho s ničím, a přec se vším, co ji náleží
...mrtvá - v závoji, shozený pléd

v slzách prosí...

...tak už mě sveď!

d-n-e-s...

-Dnes naposled.............-