Večerní vláha
orosila Tvé cello
a tóny odměřoval´s
po kapkách
Te Deum ptačí
náhle oněmělo
Dolehl na mé čelo
strach
Tóny se slily
v jediný veletok
a pak mě pohltilo moře
celou
Vytryskl pramen slůvek
v řeku slov
Ticho se rozeznělo
Úšklebkem na půl úst
jsi jen tak mimochodem
odehnal děs
a přitáh´ štěstí pocit
Pak řečí těl
už beze slov
stále jsi začínal
a opět končil
...ach mistře,
ta noční transplantace
dopadla víc než skvěle!
Bije mi nové srdce v těle
Zvolil jsi správnou zvonovinu
(ten posvátný kov)
Důkazem jsou ti
jiskřící kapky na mém čele
...už není třeba slov...
Nádherně počteníčko, aj mě zaplesalo srdíčko... tatoc slůvka se tak krásně vnímají... ST!!!
26.07.2009 09:29:00 | NikitaNikaT.