Líbáme vidiny týdnů

jsem jako psi v zrezivělých klecích
polykáme vlajky našich otců
ukrýváme se ve vlasech snivých milenců
jako víly nad řekou
ztrácíme se...

ztrácím se
v jednohlasných zítřcích
v zlatých zubech ukrajinských proroků
proplouvám mraky našich lásek
jako mořem

omlouvám naše křivdy
nad měsícem
nad vodou
se mi odráží naše obličeje
a zlostí mi drápou
po mě
ničí svoje prsty

škrábou mi oči
před svým domem

škrábou mi lístky
myšlenek

ztrácí se v sobě
naopak
vrací mi touhu
ponořit se

mezi vás
za vás
lenivě skučet

nad šaškovským zákonem
ztracených ideálů

psi našich pondělků

vyplivané krve