Nebolí
Nebolí
Anotace: Jednou za čas napíšu takovou, která zmizí do dne, maximálně do dvou... Ale teď to chce ven a chce to křičet, i když může jen přes písmenka...
Víte
Chtěla jsem napsat
že po nocích
pořád brečim
a proklínam ten smích
co mi drnčí v uších
(z mejch vlastních úst)
Chtěla jsem napsat
že nemůžu jíst
a z každýho pracně
pozřenýho
sousta
se mi zvedá žaludek
(lékařskej posudek na neurózy, vážení)
Chtěla jsem napsat
jak na mě pořád
padaj
stěny mýho vlastního
pokoje
(diagnóza - schizofrenie)
Chtěla jsem napsat
že jsem na všechny
nepoeticky milá
jak osina
(víte kde)
a vylejvám si vztek
a nedokážu tomu
zabránit
Stokrát pak říkat
že sem nechtěla
(aspoň to pitomý "promiň")
Chtěla jsem
napsat
vypsat
to zoufalství
schovaný každej den
pod mojí postelí
A stejně se pořád
blbě culim
a předstíram
že to
nebolí
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
někdy má člověk pocit, že to skutečně nebolí a že ten úsměv mu zůstane. kdyby to tak byla pravda... tvá báseň ty pocity perfektně vyjadřuje a líbí se mi. nevím, zda to bylo úmyslné, ale nad některými verši jsem se i pousmála.
20.07.2009 10:46:00 | Kristine Clary-Aldringen
