Anotace: tuto báseň jsem chtěl napsat již 15 lety, nešlo to, nebyla slova nebylo vyjádření, bylo mnoho myšlenek. teĎ leží tu předemnou a mám chuť ji roztrhat. je to hodně osobní až moc :-( nejde to říci slovy
Sbírka: jen život...
Bílá čtvrtka,
Perem neposkvrněná.
Tak jako dítě,
A pod mým perem umírá.
Umírá tak jako kdysi mé dětství,
Umřelo v mých deseti, kdy svět byl krásný.
Umřelo, neřeklo ani sbohem.
Jen vzal tašku, honem honem!
Honem pryč od rodiny, starostí, od syna,
Jeho tvář se mi už na vždy zhnusila.
Já nosím jeho jméno, jeho vzhled a vlas,
Do krásného dětství se chci vrátit zas.
Chci být malý chlapec se svým tátou…
Však nelze to, musím jít sám dál temnotou.
Díky Tati, za zabití dětství.
Tvůj syn.
...Kars,nemělo,ale stává se to,já "nechal" tři děti dorůstat beze mne,máme dobrý vztah,tak jako s bývalkama
...tip za výpověď
26.07.2009 10:38:00 | WAYWARD
tak, poděkoval si se za to zlé,
co tak zkusit se poděkovat i za to dobré -
za to, že ti dal dar - že ti dal život,
za to, že ti dal aspoň těch deset let dětství
26.07.2009 07:28:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Je to venku a duši se ulevilo! Obdivuji tvoji odvahu... Teď už bude jenom líp "o)
26.07.2009 07:26:00 | Churry