bílý list co si povídá

bílý list a na něho usedla černá tužka
nakreslila obrys tváře
a jen stín svatozáře
do které se schoval smutek
co dělal každý den dobrý skutek
rozesmutnit človíčka
co jen své city si pohýčká
city co zamíchá v mixéru
a pak polije zástěru
tu od maminky slzami slanými jak moře
a přitom piknik už prostřený má na dvoře
tak už utíkej princezno
všichni čekají...