Kytice

Otisky dlaní pokorných žen na nebi
slunce mezi vším citem
nad křížky
a v očích dětí u hřbitovní zdi.

Věžičky vychýlené z rovin
přímostí času
a Božího ramene
Kámen z Araratu stárne rychleji
na světle
a v chrámové lodi
klinkání zvonů nad vodou.

Mezi prsty krůpěje lásky
jak slzy chlapečků
když maminka není.
Za rohem spěchá
vrátit se rozlít do srdcí
mezi jalovci a tisy.

Jednou vrásky svážou čas
do kytice
jež uschne v mžiku
zatopena věčností.