V samotě a tichu okolo
Jsi jako něžný dotyk bolesti,
která odhaluje má slabá místa
nemůžu popřít myšlenky na konec a
neztratím vzpomínky na bezstarostnou jízdu
Potřebuju tě víc než sebe
potřebuju tě víc než sebe
protože sebe už jsem ztratil
v samotě a tichu okolo
Jsi jako polibek letní bouře,
která se objeví jednou v roce
jestli jsem nebyl stvořen pro tebe,
proč mi to ještě nikdo nenapsal
Můžu se snažit ještě tvrději
a snad to posunout o kus dál,
ale každá myšlenka na tebe
mě zabíjí a oslabuje stále víc.
Tak moc tě potřebuju.
Zase mě to úplně "vcuclo". Myšlenky nás umí pohltit víc, než bychom někdy chtěli...
01.08.2009 20:08:00 | Jana M.