Tvou květinu

Tvou květinu

A ty to teď víš a víš už to navždy
své tajemství nikomu neřekneš a
jen já mohu vzít tvou květinu
černou jako uhel a zasklít ji do
nekonečného zvuku temnoty ...

Mdlé svědomí se již rozpouští a
slzy padají na mou nastavenou dlaň
padni mi do náruče, budu plakat s tebou
a hledat cestu, která tě dovede až
k vytoužené nevinnosti myšlenek
tolik křídel ti mává na rozloučenou
a tolik hvězd ti svítí do tváře ...

Čekám v mlze a netuším, co řekneš
tma mě pohltila a odhodil jsem zášť
tvou květinu mám v kapse a ty můžeš
v klidu myslet na poslední cestu.