Koláž podle Maxe Ernsta

Anotace: chabý pokus o surrealismus kvůli mým hippies kamarádům, jsou-li jimi, já je tedy za ně považuji.

máš sen o tom,
jak na záchodě odpouští ti zpěvačka tvůj hřích

máš sen, ludmile, mám sen
jak popová zpěvačka vystřižená z časopisu
s hlavou nahrazenou hlavou kohouta
na záchodě, v jehož rohu je krysa
a v umyvadle leklá ryba -
odpouští ti tvůj hřích, ruce sepjaté máš
a modlíš se, ona žehná, svatozář nad hlavou.
Bílý šat, jeskyně, Leonardo da Vinci, Madona.
Skalní orli se snáší na oběť.

máš sen, ludmile, mám sen
jak modré trubky zachycují skutečnost
zachycují, nepouštějí dál, snad
explodují navždy - stále - pořád-
ně

---

(jsi balkón, jsi zrcadlo
nad leklou rybou, jež teče
a podzemím se vleče -
hle hotel nad zemí,
hle metro pod zemí,
ó krychle nebeské,
já o vás klopýtám,
já balkón, já ---)