Anotace: Ve své práci se s ní setkávám docela často a potřebuju se z toho aspon vypsat.
O SMRTI
Často ji potkávám na chodbách.
Častěji,než bych chtěla.
Někdy mi stojí za zády
a dívá se mi na prsty.
Divný pocit.
Nikdy nic neřekne,
jen se tak dívá.
Těžko říct,jestli mám strach.
Člověk si zvykne za ty roky.
Vídám ji klidnou a smířenou,
s vahami vjedné
a s přesýpacími hodinami v druhé ruce.
Čeká u dveří,někdy i týdny.
Vlastně jí můžu být vděčná,
protože jiným ukazuje své strašnější tváře.
Nedávno jsem si zapálila
a ona se na mě podívala,
tak nějak zvědavěji.
Ztuhla jsem.
Ještě nikam nespěchám.
Ráda chodím tam,
kde ji nepotkávám,
koho by bavilo mít stále v zádech ten pohled...
Stejně vím,
že jednou neuteču.
Ale zatím je čas...
Hm. A odešel už někdo nadšen? Můj tchán jo. Poslední roky příšerně trpěl bolestma.. Teď je mu fajn..
02.09.2009 12:23:00 | Sleepwalker
hodnotila jsem tuto básniču super tipem, mrazí zní ale zároven je pravdivá
18.08.2009 11:28:00 | klinika
mrazící..ST:
16.08.2009 12:04:00 | Acham
I ona je naší součástí. Třeba pak souzeno těm, kteří ji mají ve svém okolí přespříliš, žít více naplno...
Ta báseň je hodně dobrá, mám z ní sice husí kůži, ale to je nejspíš v pořádku...
15.08.2009 23:15:00 | Sunny