Až jednou zase podíváš se pod kámen,
Do sluje minulosti času,
Kolena podlomena vzpírajíc se tíži,
-hlasitě vzdorující mrazu
JEN PRACH SE TU SÁM HÝBE
Pak všechno marné zdát se mi bude,
Až všichni ulehneme pod růži.
-Očima po obloze nepřestávajíce hledíc,
NA DECHU HEJNA TANČÍCÍCH MOLEKUL
Smír, ledu slyšet tání,
Petrklíče růst smět uvidět
A nikdy se neradovat-slaných kapek zásoby už došly,
-zaházet lopatou poslední svůj běh
KLID TICHO A SMÍR