Umělý spánek

Připadám si jak v umělém spánku,
můj život má na kahánku.
Pláč každý den tvář zalévá,
mé tělo i duše krev prolévá.

Zlomeniny, šrámy, to se zhojí,
ale duši, tu již nic nezahojí.
Co ještě říci smím a mám,
již zase blíže k nebi či peklu pronikám...