Líbil se mi včera velmi
výlet
mezi Tvými bělmy,
stihl jsem se totiž ztratit
dříve,
než čas vypršel mi.
To,
pak jsem splýval
pod hladinou,
hladily ji shora řasy,
v teple s tepem utopený,
v bezvědomí možná,
asi,
sbíral třpytky od odlesků,
v bublinkách byl
° ° nasycený,
tektonickou moji desku
zvibrovala´s v tůních ženy
a bez půdy pod nohama,
čistě byl jsem odevzdaný,
dlaň,
plující v panorama
pro panenky letní panny,
pramen,
v čase bez prostoru,
do rozlohy,
bez vteřinek,
závit víček, stíny vorů
– síť –
meziměstských očních linek.
Omámil mne včera za tmy,
pocit,
že jsi mořská víla
a pak´s mne --
– z čisté vody jako rybku
bříšky prstů ulovila.
S úsměvem jsem si to přečetla-to znamená, že se mi báseň moc líbila.
Umíš tu lásku parádně a nevšedně popsat.
02.09.2009 19:03:00 | s.e.n
Ubývá míst kam chodívala pro vodu...pejsku, zatím jsem u tebe nemohl nedát stip :-)
31.08.2009 21:12:00 | Chancer
Krásné verše..ST:
31.08.2009 20:28:00 | Acham
předpokládám, že je to o tobě, nicméně se to kupodivu teď hodí i na mě...taky mne zrovna jedna víla ulovila:) no, pravda, moc jsem se jí v sítích nemrskal:DD
31.08.2009 17:38:00 | Squat_the_world