Chop, pochop

Nevím, nechápu proč,
má lásko, řekni mi:
proč nechápu proč?
Ale to ty nepovíš mi.

Prázdné srdce,
a bije přece,
nechci, nechci,
ale bije přece!

Já, Ty a Svět…
To nejde dohromady,
a přitom krása tvá je jako květ,
a to pomlčím co vnady.

Já chtěl život šťastný, nevědomý, prázdný,
místo toho prázdný leda měšec,
a tak s očima v zem, bloudím jak oběšenec
utrhlý, ale stále bez života…
a to mne ničí víc než společnosti klec.