Zasjeden

****

Den se mi schoulil do dlaně...
Sklouznul po stříbrem vyšité smetaně
a když ho chytím do pastičky
šimrá mně
svými zdátky

...proklouznu pootevřenými vrátky
Oči si navrch hlavy
jemnými dlátky
zvědavátky
stružlikám...

....Ale co naplat
za vrátky babice
místo prstů pletací jehlice
a číhá...

Že prý se moc míhám
Třaskám jak světlice
Na kousíčky stříhám

Že prý dny málo hýčkám...

...pozvedne pravici
a jehlicí
požehná mi víčka....

Už se to blíží
korálky čokoládověmodré
se klíží
rozviřují chutě...

....triiiiiiiiiiinnnk...

příští stanice...
... “Stříbrné Kutě“....


Štíhlá čilá makovička
noční očko háčkem popustila
na tmavomodrou tabuli
hází kapky rtutě
a mně z toho v hlavě zvoní

Pomyslím si...
„ co je mi po ní..
Cosi fan tutte“...

..Jenže...

Nejsou všechny Noci Takové...
..a co se líhne v téhle hlavě makové...
to mi právě asi chybí
(...začíná se mi to líbit...)

Učím se hladce dny do noci obracet
Naději raději neztrácet
Učím se umět dálku blízkat
Odpustit
Přebolet
Jít stále dál a nepřestat výskat...

Nemůžu si pomoci
..bude se mi po Ní stýskat..

* * *

...V dlani se něco pohnulo...
Vyklouzlo zpod čáry života
jak zpodpeřinky,
s červánkem na tváři
úsměvem spokojeným
mne obdaří...

Těším se ...
jaké další nové vůně
do dlaně mi přinese

....Zas Je Den

ZAS JEDEN....