jean paul sartre mě nikdy nepozdravil
jean paul sartre mě nikdy nepozdravil
Anotace: /25.8.09/
domů to mám 3 poschodí
bohužel
anebo bohudík
ano nevím
jestli je to nevděčnost
nadávat za každý schod
ani nevím, kdy naposled
je všechny vyjdu
schválně je nepočítám
co kdyby hořelo
vědět pak, kolik zbývá
jistoty
že uhořím
asi někomu dlužím
mám plno lístků
pod matrací
je mi zima
ale nic se mi v noci nezdá
ani o papírových slonech
ani o tom, jak mě sežrali
hladoví zoufalci
ani o tom
že jednou vyjdeš tři poschodí
že mě najdeš v plamenech
jak se měním v popel a dým
zavoláš domovnici
tu paní bělolící
co už tou dobou
pod trávou leží
tři poschodí
tak vysoko nad zemí
tak daleko
od ráje
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Tvůj text mě opravdu velmi oslovil. Nádherný symbolismus a možná existencionalismus.
20.09.2009 12:18:00 | Rikitan
Velmi povedené dílo! Surrealita a nonlogická pásma obvykle nebývají můj šálek čaje, ale ty sis ve festivalu zdařených obrazů udržela směr a dopustila ses úžasného zakončení. Smekám!
10.09.2009 09:41:00 | Kamil Princ
uff
09.09.2009 14:39:00 | Trdlo
Polosním, polobdím..
ještě mnoho nachodím..
Vejtah (zdviž) tam není?
Vlastně co tam, když hoří..
09.09.2009 12:39:00 | Sleepwalker
Vyhrálas bys s tím v Kutné Hoře, je to jedinečné. Má to báječný tvar, báječnou formu a jazyk, je to spjaté logikou, místem a časem. Žádný dadaismus. Žádný odpor. Jen opravdu magická představa. A funkční název!
08.09.2009 20:35:00 | ludmil
