Sny o věcech budoucích

A na oknech se rýsovaly spečené stíny andělů
Malíři nahlíželi do gotických síní klášterů
Hráli si na opětované minulosti snění
Lechtali zamořené sklepy čmoudem
Olizovali jejich stěny i s mrakem dob zapomnění

Schoulené postavy se pomalu prodlužují pomocí líčidel a nemožných studní zármutku
Slečinky si vyšly na bál
Ovšem jejich střevíčky z bílého sametu nehřejí tak jako kdysi
Černí chlapci jim stále koukají pod sukně
Jako nahým baletkám
Ale jejich oči hledají spásnou uzavřenou skříňku
S balíčky od nebohých skuhrajících milenců

Dámy jdou na bál
Dámy šlapou staletými chodníky
Kámen pod nimi jiskří
Vzpomíná na ledový věčný mech smrti
Vzpomíná na budoucnost

Dámy jdou na bál
A za nimi klape ledový dech

sarkasticky málo vzpomínek je pravých
snad proto pláčeme pořád stejným tónem studu
„viď miláčku?“