klečíš
na týkové podlaze
v klobouku
s pavím peřím
v koutě prázdného bytu
opřena o bílé zdi
najednou tak neosobní
a sterilní...
pláčeš
a na nahém těle
tiskneš tělo kytary
nasáklé jeho živočišností...
čekáš
i když víš...
on už se nevrátí...
rozezněla tóny tklivými
a tiskla všechny, co ji čtou
odešel..snad možná do zimy
a jí jen zeď už zbyla oporou...
30.09.2009 15:54:00 | šuměnka
někdy je lepší, když se nevrátí,
jenže to dojde až po letech,
kdy dělá ze života peklo
a láska se pomalu mění ...
17.09.2009 22:23:00 | Lady L
Jo, název úžasný a báseň ještě úžasnější..ode mě taky ST..a dala bych jich víc, kdyby to šlo :)
17.09.2009 11:03:00 | Hazentla