Létavice
Létavice
Rozmarná baletka na tenkém laně
má strach, že v životě cosi je hrané,
v nelehkém úkolu
neobstojí.
Protančí hodiny, týdny, i měsíce,
se sliby na rtech, a s vůní skořice
o Tebe, touho má*,
vážně se bojí.
Miluje jinakost Tvých něžných očí,
ticho, které pár slzami smočí,
když v abstraktních komnatách
se ztrácí.
Nad zemí teskně se vznáší sama,
stále tak trochu nepoznaná.
Jen jakési neznámé pouto
ji vrací.
/k Tobě/
...létavice...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Někdy člověk pláče, i když je šťastný,
někdy srdce krvácí, přestože hluboce miluje,
někdy duše chřadne, ač není vůbec prázdná,
život je krásný, ale také dokáže bolet,
někdy se ztrácí, čas, který tak rychle plyne,
s osudem... co má vše v rukou a také náhody,
co dějí se... jen takn z nenadání.
Touha, víra a naděje... hnací motor, co žene nás kupředu... mě... Tebe... jeho... ji... je... všechny.
22.09.2009 20:12:00 | NikitaNikaT.
