víla

Anotace: zvedla jeho slzu...

Zmatek utichl a vytratil se den.

Obloze vládl měsíc.

A víla vplula na noční louku.

Jako hvězdy na nebi.

Tančila.

Ve tmě.

A v rose.

Která ubila stébla.

Až k samotné zemi.

Se odrážela její přítomnost.

Jako v tom minulém snu.

Když uzdravila jednoho muže.

Sehla se k jeho bolesti.

A zvedla mu slzu.

Která vyplavila jeho trápení.

Na tento svět.

Oba na ní pohlédli.

A ona řekla:

Je nádherná...