Anotace: dneska si dovolím trošku zasmutnit.Pro Honzíka,do jehož náruče už se nikdy nemůžu vrátit
Smutná, ale opět upřímná, jisté časy, co proměnily se v klasy... ty city, co nikdá nezemřou, jakou věčná vzpomníka, stane se jizvou vybledlou.
28.09.2009 12:40:00 | NikitaNikaT.
Smuténková jako život sám.
25.09.2009 15:44:00 | Psavec
Smutně hezká.
25.09.2009 12:56:00 | Pevya
jééé, tak krásně tam popisuješ, jak se začínáš propadat do kolektivního nevědomí... jak si připravuješ cestu do psychologické ordinace, ale piš dál - to se zlomí
25.09.2009 11:21:00 | dead-head
přesně tak,když milý odejde
"a vrátit se není možné"...
25.09.2009 10:25:00 | Květka Š.
jemná nostalgie
25.09.2009 09:38:00 | hašlerka
Odpust mi,odpust,že stále si vyčítám,
že nemluvila jsem,i když jsem měla,
a že tak trochu počítám
s tím,že vtělil ses do anděla
a pořád nademnou bdíš.
Moc pěkné, jako bys mi mluvila z duše...Taky věřím, že je jeden Honzík neustále se mnou a bdí nade mnou...
Nemůžeš se vrátit do jeho náruče, ale máš ho v srdci, tam s Tebou zůstane napořád.
25.09.2009 09:20:00 | malý lachtánek
Tak nějak bolí...
25.09.2009 08:50:00 | labuť