Kráska ve snu...

Za svitu měsíce,
zula si střevíce.
při hvězdách tančila,
jako by ji lesní víla učila.
Byla jak obrázek tak byla krásná,
zářila jak hvězda jasná.
nad její krásou zastavilo se mi srdce,
působila na mě tak nevinně tak sladce.

Jiskra mezi námi vzplanula,
však v požár přerostla nezkrotný.
vůně její smysly mé omámila,
na ramenou nosit jsem ji ochotný...
A potom s úsměvem na tváři vzbudil jsem se jen
byl to pouhopouhý sen