Jean-Paul Sartre

Anotace: zápisky...náčrtky...pro Amélii...pro Monthyho...pro Liter... pro nikoho.

---

najednou jsem zjistil, kdo doopravdy jsem
úplně obyčejně jsem zahlédnul sám sebe -

a řekl jsem si: pěkné, ale pouze takto ... ?
chci dívku! hned!

chci dívku, aby mě objímala a hladila
a aby obdivovala mé schopnosti

které já sám nikterak neobdivuji, ba
mě takhle samy o sobě vůbec netěší

totiž bez využití.

---
Sebevědomí

Kdo jsem? Mrzká hrouda ničeho
jsem postrádající slov, když má mluvit sám o sobě

vám se to může zdát jako nádherná poezie...
ale já si myslím, že to jsou hloupé zvuky

hloupé existence, hloupého bytí,
magického ega. Jsou to vejšplechty
které nenávidí všichni -
ces sont les mots, pour quelles tous me detestent

---

stále jsem při smyslech
nestačí to ale k uchopení ženy (fuj)
jako transdentálního objektu
o kterém ani nevíme, kde se tu vzal
snažím se mluvit pravdivě, snažím se seč mohu
ale zdá se mi že je zbytečné se snažit o to
co nedokážu ani pojmenovat
ale pro začátek tomu můžeme říct
VYKOUPENÍ POZNÁNÍ ČISTÉHO JSOUCNA OPERACE KOLENE
myslím, že takové pojmenování stačí
pro utvoření vize toho štěstí
a vize štěstí je, oč tu kráčí
neboť žít bez vize štěstí je nemožné, nesnesitelné
pokládám si tedy otázku opačnou: žit nesnesitelně a nemožně
znamená žít bez vize štěstí? ano, asi ano
stejně tyto verše zapadnou za sto let v nějaké síni
Shelley Kafka Goethe Ludmil
půjdu tou síní sám s rukama zakrytýma očima
tzn. že oči budou zakryté rukama
ne že ruce budou zakryté očima
i když z druhé strany
by se to asi dalo i tak říct
z druhé strany je to asi i tak.