ne každý má doma pendlovky

.

země se rozčeřila jako vlny
úder srdce jak odbíjí
půlnoc
nechci . bolest se šíří



až do konečků prstů
a mantinely jsou úhořími tlamkami
které nikdy nezalapou po dechu
ale každý pochopí tu tmu
která tvrdí ne, existuje
také jiná chvíle
. . . . které nerozumím
je plná zvuků hroznů a mlh
které odráží zvuky nepřítomných
. . . . . . . . dávno

nechci




co v divných kopcích
nářcích lesích skalách
co tam když chybí
k čemu je všechna krása světa
když mám strach

že



jak údery srdce . . . . přitahují půlnoc
roztříští se a vysublimuje
to cosi
dojemného v očích
kdy nevím, zda-li se mi nezdá
ten nekonečný smutek







jen nezdá






.