*
*
Zastav se, milý člověče,
oddej se přítomné chvíli,
než tento okamžik uteče,
zase nám ubude síly.
Chtít sevřít slunce do dlaní,
němému navrátit hlas -
jak marné je naše volání
i touha chtít zastavit čas.
Do sítě pochytám útržky chvil
(trpkých jak pelyněk i sladkých jak med),
držím se života ze všech svých sil
a ještě pořád mě dojímá svět.
Živote, neprchej, ještě mám křídla,
ještě chci při vínu zpívat a snít,
opít se láskou a z touhy vřídla
z dvou blízkých dlaní smět naději pít.
*
*
Živote neprchej, já pomalá mám křídla
polévka všechuti mi ještě nevystydla
a na hlavní chod téměř nespěchám...
Živote neprchej, kol kolem dost je jídla
a já jsem ještě všem ochutnat nenabídla
Chápej, nikdo by neměl jídat sám...
15.10.2009 12:08:00 | šuměnka
Beznadějná lidská touha
zbrzdit času spěšný proud,
skončí, že člověk ostrouhá
- život vyhasne, jak troud...
(jenže se s tím nedá hnout)
15.10.2009 10:14:00 | zzlatý
přímý život též přímý žádá hled
bojů ryk i ticho v kostele,
hořké kávy lok i víno kyselé
a občas pelyněk a med
***
Jiří senior
14.10.2009 09:58:00 | j.c.
Silný zážitek, vehnala mi slzy do očí, protože ty pocity moc dobře znám!
ST!
14.10.2009 08:42:00 | jita.1965