Moje děti
Moje děti
Moje děti tiše spí,
jejich výraz ve tvářích
je tak nevinnný.
Tiše spí a jsou, tak bezbranní.
Hledím na ně....
a tiše se k Bohu modlím,
aby to tak zůstalo
o to ho prosím.
Děkuji mu, za ten výraz klidu,
že nepoznaly doposud bídu
a zatím neví nic zlého o světě.
Děkuji mu,že nemají výraz vyplašeného ptáčete,
které vypadlé z hnízda
strachem, zimou třese se.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
tak tahle "modlitbička" se mi líbí víc než to první "fňuknutí" - přestože oboje je určitě napsaný upřímně od srdce...
15.10.2009 13:06:00 | hanele m.
Má to hezký, něžný nádech... věřím, že je to pěkný pohled, ale uchránit je před vším... je nadlidské a navíc, každé ptáče se rozhletí do světa... nač je nechat jednoho dne vyděsit, stáčí je jenom učit a vysvětlit jim, jak se někteřé věci mají. Tvé dílko mne oslovilo.
15.10.2009 11:05:00 | NikitaNikaT.
Líbí se mi obě tvé básničky, jsou ze života a hezky vyjádřené, oslovily...
15.10.2009 09:33:00 | Kapka
Žádný Bůh není, jen psi zuby cení...ale si vím, co chceš vyslovit
15.10.2009 09:30:00 | Who cares a lot
