Strach
Strach
Anotace: věnováno Bíšovi a Gabkinovi...
Ne, nebojím se smrti
a myslím to vážně,
jen se na tu otázku dívám trochu vlažně.
Žiju rád a myslím,
že naplno a plně
a až jednou umřu, tak ať je to úplně.
Až přijde ten můj konec,
chtěl bych jít bez řečí,
ať nehraju tu tyjátr a lidi ať nebrečí.
Nechám tady všechno,
co bych s sebou bral,
jen se prostě pohnu o dimenzi dál.
Ne nebojím se smrti,
až mé tělo vezme prach,
to jenom umírání, to mi nahání strach…!
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk03.11.2009 01:20:00 Špáďa
Hergot, že by TAM byl ten pátý rozměr života, který nemůžeme mnohdy najít? No, nejprve si užiju pořádně (snad) ty čtytři Einsteinovy časoprostorové pozemské...
23.10.2009 11:48:00 Rádoby zoufalá
Na utíkacích schodech
zlámal si nohy a nemohl se hnout
bylo mu dost a lidi mu pomáhali
cítila jsem jeho bezmoc
plakala pro jeho slzy
ta beznaděj proč přichází brzy,
co ho teď čeká Odjela jsem nocí.
Ale na lidech ležících Plicní II
byli lidé za zástěnou,
věděli už a najednou
všude klid
tak proč ten strach
předtím
tak proč ta bolest
dřív
22.10.2009 11:18:00 Mbonita
jsem se smrtí i umíráním smířená..jen přání mám
když už
tak rychle tam...ke hvězdám..
21.10.2009 17:18:00 nejsembásník
shrnul jsi pocity většiny z nás,
vzpomenu na Tebe, až přijde můj čas...
21.10.2009 17:18:00 uživatel smazán
zajímavě napsáno,tajemno okolo smrti...pěkné ST.
21.10.2009 16:30:00 Levandule
Jádro básně, vzniklo v posteli...
ve chvíli, kdy jsme to nechtěli,
přišlo stejně jako milování...
jen bílé a černé odevzdání
těla do dlaní duše,
duše do náruče těla,
někdy zní život hluše,
někdy rozzáří čela
všech otazníků...
všech nalezených odpovědí...
