sama sobě se zdám
pálím si dlaně
ohněm bez zábran
hmatám
v temnotě
obnažené tkáně
kde vražen je hrot
cítím
uhrančivý zjev
hromady růží
jak voní časem
slyšíš?
u skály haleká
plaší stíny
směšných gest
vidíš?
tahá tě za rukáv
ze zad sklouznutá
svlečená závrať
Sám sobě biřicem, prorokem i králem
sám střapatý si splétám bič,
ve směšném tanci, kroku přiospalém
sám sobě poroučím: Tak si křič!
Sám sobě kývavého vzdám se trůnu,
vrchol, tam čekám na závrať,
k bahna dnu shýbám se pro korunu,
sám sobě poroučím: Jen se hlaď!
Sám sobě strůjcem dávna horoskopů,
snů atributem že je rtuť
já miloval prý věrnou Penelopu…
Sám sobě poroučím: Už se vzbuď!
***
Jiří senior
29.10.2009 16:33:00 | j.c.