Jít kaštanovou alejí tou cestou od kostela
pak ráda by jsi uviděla
i studánku sv. Ludmily
z ní tvé rty by se rády napily.
A pak dál kolem rybníka
a na cestě potkat koníka.
Pak na lavičku usednout
a na mládí si vzpomenout.
Pak projít louku z heřmánků
a napít se vína ze džbánku
tam u Valchy na terase
kam vrátíš se ráda zase.
A dojít zas až k hřbitovu
a pomodlit se u hrobu.
A náměstí si obejít
kde milo je a krásný klid.
I s kašnou si tak povídat
a v kostele se zpovídat
z let těch šedých minulých
kde chyběl krásný ženský smích.
Pak vyjít ven jak čistý květ
a náhle pak máš hezčí svět.
Tam v kraji rodném
líbezném...
Ty vrátíš se.
Já přeju Ti ...
ať štěstí zpátky přiletí.
Děkuji Ti Ilonko za pěkný a podrobný komentář.
Každý se snažíme v životě něco nalézt, hledat tu svou cestu k vysněnému cíli.Věnováno jedné milé osůbce na Literu.Ať se Ti vše daří.
Pavel
03.11.2009 23:04:00 | Paulín
Milý Pavlíku,cítím v tom určité poslání,skrytou modlitbu křehké duše,víru poslanou malému člověku.Uzřívám v tom cestu,kam si osudem,skrz nepřízně i přes tu šípkovou zahradu,slastí a milovaných plodů drobných radostí z malých dnů.Víno,láska,džbán i kostel a hřbitovní procházka - narození,etapa životadění,komihání a lopotání,hledání svého lidského štěstí a síla v moc,všemu hrdě ustát.A nikdy ničeho nelitovat.Pavle,žíj v míru.To ti přeje "kamarádka" Ilona :-)
02.11.2009 21:03:00 | poetická ilona