-/-

Nostalgickej den
a vzpomínky obvykle prosluněný
najednou nějak deštivý
postupně smejvaj svoje tváře.
Namáčím pero do kalamáře
a inkoustem píšu slova přes věty.
Slova ze scénáře
k monologům jednoho poéty,
kterej si píše hry pro sebe.
Vykrádá svůj život
a v myšlenkách na to, co neudělal,
najednou ví co říct, idiot.
Znova už je nezopakuje...
Ač by chtěl,
už není proč.
Tak píše jen tyhle komedie.
Jedna ženská postava a místo děje: kolotoč.