jsem nějak rozverná
v tomhle mezičasí
kdy na zem padá podzim
a mám zas delší vlasy
nejraději bych
svý tělo opustila
a čekala bych
až se do černobíla
zbarví má kůže
má plet a mé dlaně
a pak bych se sama
naprosto nevítaně
nacpala do vlaku
směr Bombaj indická
a hudba
komicko - vesnicko - tragická
a jela bych
o pár století zpátky
a jízdní řád bych četla
jenom mezi řádky
a k obědu bych měla
čerstvá husí játra
a u Dillí by mě chytla
zase další mantra
a vedle mne
Maháthma Ghándí
politika bez zásad
- začátek srandy
a jen bych tak zpívala
a jen bych tak žila
a byla bych to já
ta holka černá-bílá
Tohle se moc povedlo, dokonce já "skrblík" dám zasloužený ST...
Já tam byl s Tebou!
Já jel tenkrát do Bombaje,
myslím na prvního máje,
možná jsi mě viděla
a znát ses ke mě styděla,
vozili Tě hezky v káře
mě vsadili do trakaře
a z prohlídky okolí
mám na zadku mozoly.
06.11.2009 19:18:00 | zzlatý
Rozvolněná, příjemná... no zkrátka pohodová pro podvečerní čtení... díky :o)
31.10.2009 19:44:00 | labuť
Krásna,spevná melodická..originálne a zasnená....moja melancholickosť ma už nudí
31.10.2009 19:29:00 | Terulienka
tak to je fakt výstižně popsanej pocit :) dneska nemám fantazii na to psát zajímavý komentáře
31.10.2009 15:42:00 | DIDADA